Srpen 13, 2009
A je to tady!
Po dlouhém čase přemýšlení, zda-li má opravdu cenu, abych si založila blog, ve kterém bych všemožně rozjímala o svém dosavadním působení v Second life, jsem se rozhodla, že se pokusím jakýsi rádoby blogísek vytvořit. Díky čemuž jsem se dostala před velký problém. Nepatřím mezi lidi technicky zdatné a co se týče hodnocení umu s počítačem, mám -53 z 10. Ale nakonec jsem se s tím poprala. Po zdlouhavém hledání nějakého přijatelného serveru jsem se nakonec zasekla u WordPress, který zaváněl tím, že s ním bude umět i totální ignorant s absencí jakýchkoli dovedností. Ovšem,opak byl pravdou. Může mi někdo, sakra, vysvětlit na co blogger (či jak se tomu nadává) potřebuje takové množství mačkátek a blikátek? Mě by bohatě stačilo “Vytvořit příspěvek”, “Smazat příspěvek” a “Smazat komentář cizí osoby, který se vám nelíbí” a byla bych spokojená…Musím se hold ještě učit, hoooodně učit!
Tak…už mě konečně pustily počáteční pocity z rvačky s nastavením blogu. Myslím, že je čas na nějaké slinty o mém druhém já…
Mé SL jméno jest Veronica Wemyss a poprvé jsem v onom virtuálním světě otevřela oči 20.5.2008. Můj první dojem nebyl nějak extra. Uprostřed zelené pláně stál jakýsi bezpohlavní neidentifikovatelný tvor, který se navíc nemohl hýbat a upřeny mu byly i ostatní dovednosti, jako je lítání, psaní do chatu atd. Několik dní jsem se s tím, společně s technickou podporou, prala. Nakonec jsem byla nucena obrátit se s tímto problémem na tátu, oddaného počítačofila. Ten cosi udělal z Firewallem a už jsem frčela. Od té doby opravdu začal můj Druhý život…
Několik prvních týdnu jsem se plácala od ničeho k ničemu, všechno se mi pekelně líbilo a všemu jsem se divila. Musím se i přiznat k tomu, že jsem měla inventář narvanou gesturama a tajtrlíkovala jsem u infobodu. Líbilo se mi, jak to hopsalo, pobíhalo, tancovalo a do toho ječela hudba. Tenhle druh zábavy mě ale dost brzo omrzel. To už se ze mě stal tichý občan města Bohemie. A tak to šlo měsíc po měsíci. Potkávala jsem nové lidi, sem tam zašla na nějakou akci a pořád jsem hledala způsob, jak se zabavit. Nakonec jsem zaparkovala u RP na fantasy regionech, což mě jako fantasy maniaka baví a je to konečně něco, u čeho vydržim delší dobu a hned mě to neomrzí (ach, ti náctiletí…).
Za ten rok jsem měla tu čest potkat velké množství zajímavých lidí. Každý z nich byl pro mě zajímavý něčím jiným. Nesčetněkrát jsem se sama divila kolika možnými způsoby jde zmršit náš rodný jazyk. Neříkám, že já jsem jazykovědec a nikdy neudělám hrubku…Snažím se ale alespoň trochu respektovat pravopis a dodržovat interpunkci (ne vždycky se mi ale zadaří).
Když už jsem navedla řeč na zajímavé lidi, nesmím opomenout své přátelé, s nimiž jsem si užila nejednu zábavnou chvilku. Svých SL přátel si vážím ve stejné míře jako těch z reálného života a myslím, že oni jsou ten hlavní důvod, proč se do SL stále vracím. Člověk je totiž tvor společenský, nemám pravdu?
